Zákon o daních

ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1 Předmět úpravy

1. Tento zákon upravuje daňovou soustavu státu San Andreas, správu daní a práva a povinnosti osob při jejich stanovení, výběru a odvodu.
2. Daně lze ukládat pouze na základě zákona.
3. Výnos daní je příjmem státního rozpočtu, nestanoví-li zákon jinak.

§ 2 Zásady daňové soustavy

1. Daňová povinnost může být stanovena pouze zákonem, a to jednoznačně co do jejího předmětu, sazby a osoby povinné k jejímu plnění.
2. Při správě daní se postupuje přiměřeně, nestranně a tak, aby osoby nebyly zatěžovány nad míru nezbytnou k dosažení účelu tohoto zákona.
3. Daň nelze uložit zpětně za jednání nebo skutečnost, které nastaly před účinností zákona, jenž daňovou povinnost stanovil.

§ 3 Daňová soustava

1. Daňovou soustavu státu San Andreas tvoří daně upravené tímto zákonem.
2. Každá daň musí mít stanoven:

• a) předmět daně,
• b) poplatníka,
• c) základ daně,
• d) sazbu daně,
• e) okamžik vzniku daňové povinnosti,
• f) způsob výběru a odvodu daně.

3. Novou daň lze zavést pouze změnou tohoto zákona.

§ 4 Druhy daní

1. Součástí daňové soustavy je daň z transakcí.
2. Další druhy daní mohou být zavedeny zákonem.
3. Ustanovení této části se použijí na všechny druhy daní, nestanoví-li jejich zvláštní úprava jinak.

§ 5 Správa daní

1. Správou daní se rozumí postup směřující ke správnému stanovení, výběru, odvodu a evidenci daní.
2. Správa daní zahrnuje zejména:

• a) evidenci odvedených daní,
• b) kontrolu plnění daňových povinností,
• c) vracení nesprávně odvedených plateb,
• d) projednávání porušení daňových povinností,
• e) ukládání sankcí.

3. Při správě daní se přednostně využívají automatizované systémy státu.

§ 6 Správce daně

1. Správcem daně je Department of Justice, nestanoví-li zákon jinak.
2. Správce daně vykonává správu daní a dohlíží na dodržování tohoto zákona.
3. Správce daně může vydávat závazné pokyny upravující technický způsob evidence, výběru a odvodu daně.
4. Pokyn podle odstavce 3 nesmí zavádět novou daňovou povinnost ani měnit sazbu daně.

§ 7 Daňový subjekt

1. Daňovým subjektem je osoba, které podle tohoto zákona vzniká právo nebo povinnost související se správou daní.
2. Daňovým subjektem je zejména poplatník nebo plátce daně.
3. Daňový subjekt je povinen poskytovat správci daně pravdivé údaje a nezbytnou součinnost.
4. Daňový subjekt má právo na informaci o důvodu a výši stanovené nebo odvedené daně.

§ 8 Poplatník daně

1. Poplatníkem je osoba, jejíž jednání, majetek, příjem nebo transakce podléhají dani.
2. Konkrétního poplatníka stanoví u každého druhu daně její zvláštní úprava.
3. Poplatník nese hospodářské zatížení daní, i když její výběr nebo odvod provádí jiná osoba.

§ 9 Plátce daně

1. Plátcem je osoba, které zákon ukládá povinnost daň vypočítat, srazit nebo odvést.
2. Konkrétního plátce a rozsah jeho povinností stanoví u každého druhu daně její zvláštní úprava.
3. Plátce odpovídá za správnost údajů, které poskytne systému sloužícímu k automatickému výběru daně.

§ 10 Vznik a splnění daňové povinnosti

1. Daňová povinnost vzniká okamžikem stanoveným pro příslušný druh daně.
2. Daňová povinnost je splněna řádným a včasným odvedením daně do státního rozpočtu.
3. Podrobnosti vzniku, výběru, odvodu, opravy a vrácení daně stanoví zvláštní ustanovení upravující příslušný druh daně.
4. Splněním daňové povinnosti není dotčena odpovědnost za její předchozí porušení.

ČÁST DRUHÁ - DAŇ Z TRANSAKCÍ

§ 11 Předmět daně

1. Dani z transakcí podléhá úplatné nabytí zboží, poskytnutí služby nebo jiné úplatné plnění uskutečněné na území státu San Andreas.
2. Dani podléhá transakce bez ohledu na způsob jejího provedení nebo způsob úhrady.
3. Pro posouzení daňové povinnosti je rozhodující skutečný obsah transakce, nikoliv její označení nebo forma.

§ 12 Transakce podléhající dani

1. Dani z transakcí podléhá zejména:

• a) nákup zboží,
• b) úplatné poskytnutí služby,
• c) úplatný převod majetku,
• d) úplatné poskytnutí nebo převod práva,
• e) jiné úplatné plnění mezi osobami.

2. Dani podléhají také transakce uskutečněné mezi podnikateli.
3. Rozdělení jednoho plnění do více transakcí nemá vliv na jeho zdanění, pokud je jejich skutečným účelem uskutečnění jediného plnění.

§ 13 Transakce nepodléhající dani

1. Dani z transakcí nepodléhá:

• a) bezúplatné plnění,
• b) převod peněžních prostředků, který není úhradou za zboží, službu nebo jiné plnění,
• c) výplata mzdy nebo jiného příjmu ze závislé činnosti,
• d) výplata dávky, náhrady nebo jiného plnění poskytovaného státem,
• e) převod peněžních prostředků mezi účty téže osoby,
• f) vrácení dříve poskytnutého plnění,
• g) jiné plnění, které správce daně stanoví jako nezdanitelné, pokud svou povahou nepředstavuje úplatnou transakci.

2. Daň se neodvádí ani z částky, která představuje vrácení půjčky nebo jiného dříve poskytnutého peněžního plnění, pokud nejde o úplatu za poskytnutou službu.

§ 14 Poplatník daně z transakcí

1. Poplatníkem daně z transakcí je osoba, která za zboží, službu nebo jiné zdanitelné plnění poskytuje úplatu.
2. Daň se připočítává k ceně zdanitelného plnění.
3. Náklady spojené s daní nese poplatník.

§ 15 Plátce daně z transakcí

Plátcem daně z transakcí je osoba, která přijímá úplatu za zdanitelné plnění.
Plátce je povinen zajistit, aby byla daň při uskutečnění transakce řádně sražena a odvedena do státního rozpočtu.
Je-li výběr a odvod daně zajištěn automatickým systémem státu, považuje se povinnost plátce za splněnou okamžikem řádného provedení transakce prostřednictvím tohoto systému.

§ 16 Základ daně

1. Základem daně je cena zboží, služby nebo jiného zdanitelného plnění bez daně z transakcí.
2. Je-li v rámci jedné transakce poskytováno více plnění za společnou cenu, tvoří základ daně jejich celková cena.
3. Nelze-li cenu plnění spolehlivě určit, vychází se z jeho obvyklé ceny.

§ 17 Sazba daně

1. Sazba daně z transakcí činí 10 % ze základu daně.
2. Daň se vypočte jako desetina ceny zdanitelného plnění.
3. Výše sazby je jednotná pro všechny transakce podléhající této dani, nestanoví-li zákon jinak.

§ 18 Výběr a odvod daně

Daň z transakcí se vybírá srážkou při provedení transakce.
Daň se odvádí automaticky do státního rozpočtu současně s úhradou ceny zdanitelného plnění.
Poplatník ani plátce nejsou povinni podávat daňové přiznání k transakci, u níž byla daň řádně sražena a automaticky odvedena.
Technický způsob sražení a odvodu daně stanoví správce daně.

§ 19 Platby mimo automatický systém

Je-li zdanitelná transakce uskutečněna způsobem, který neumožňuje automatické sražení daně, je plátce povinen zajistit její dodatečný odvod.
Daň podle odstavce 1 musí být odvedena bez zbytečného odkladu po uskutečnění transakce.
Plátce je povinen takovou transakci evidovat způsobem stanoveným správcem daně.
Uskutečnění transakce mimo automatický systém za účelem vyhnutí se daňové povinnosti se považuje za obcházení tohoto zákona.

§ 20 Zrušení a vrácení transakce

Dojde-li k úplnému zrušení transakce a vrácení celé poskytnuté úplaty, zaniká také daňová povinnost vztahující se k této transakci.
Dojde-li pouze k částečnému vrácení úplaty, snižuje se daňová povinnost v odpovídajícím rozsahu.
Již odvedená daň se v případech podle odstavců 1 a 2 vrátí osobě, která ji nesla.
Vrácení daně může být provedeno automaticky společně s vrácením platby.

§ 21 Oprava nesprávně odvedené daně

Byla-li daň sražena nebo odvedena v nesprávné výši, provede se její oprava.
Přeplatek na dani se vrátí osobě, která jej uhradila.
Byla-li daň odvedena v nižší výši, než stanoví tento zákon, je plátce povinen chybějící částku doplatit.
O sporné výši daně rozhodne správce daně.

ČÁST TŘETÍ - SPRÁVA DANÍ A ODPOVĚDNOST

§ 22 Evidence daňových povinností

1. Správce daně vede evidenci skutečností rozhodných pro správu daní, zejména odvedených daní, vrácených plateb a zjištěných nedoplatků.
2. Evidence může být vedena prostřednictvím automatizovaného systému státu.
3. Daňový subjekt je povinen vést vlastní evidenci pouze v případech, kdy daň není vybírána nebo evidována automaticky.
4. Evidence podle odstavce 3 musí umožňovat zjistit alespoň důvod platby, její výši, osoby účastnící se transakce a výši odvedené daně.

§ 23 Součinnost při správě daní

1. Daňový subjekt je povinen na výzvu správce daně poskytnout informace a podklady nezbytné pro ověření splnění daňové povinnosti.
2. Správce daně může požadovat pouze informace, které mají vztah ke správě daně.
3. Daňový subjekt je povinen umožnit správci daně ověřit správnost údajů uvedených v evidenci podle tohoto zákona.
4. Výzva správce daně musí být přiměřená povaze a rozsahu prověřované daňové povinnosti.

§ 24 Daňová kontrola

1. Správce daně je oprávněn provést kontrolu za účelem zjištění, zda byla daňová povinnost splněna řádně a včas.
2. Při daňové kontrole je správce daně oprávněn zejména:

• a) požadovat předložení evidence a dokladů souvisejících s daňovou povinností,
• b) ověřovat uskutečněné transakce a jejich skutečný obsah,
• c) porovnávat údaje vedené daňovým subjektem s údaji evidovanými státními systémy,
• d) vyžadovat vysvětlení skutečností významných pro správu daně.

3. Daňová kontrola nesmí být prováděna v rozsahu zjevně nepřiměřeném jejímu účelu.
4. O výsledku daňové kontroly správce daně vyrozumí kontrolovaný daňový subjekt.

§ 25 Doměření daně

1. Zjistí-li správce daně, že daň nebyla odvedena vůbec nebo byla odvedena v nižší výši, stanoví částku, která měla být řádně odvedena.
2. Daňový subjekt je povinen rozdíl podle odstavce 1 uhradit ve lhůtě stanovené správcem daně.
3. Byla-li daň odvedena ve vyšší výši, vzniklý přeplatek se vrátí osobě, která jej nesla.
4. Doměřením daně není dotčena odpovědnost za porušení daňové povinnosti.

§ 26 Obcházení daňové povinnosti

1. Zakazuje se jednání, jehož hlavním nebo převažujícím účelem je vyhnout se vzniku, výběru nebo odvodu daně v rozporu se smyslem tohoto zákona.
2. Za obcházení daňové povinnosti se považuje zejména:

• a) úmyslné zatajení zdanitelné transakce,
• b) uvedení nepravdivé ceny nebo povahy plnění,
• c) zastření úplatné transakce jako bezúplatného plnění,
• d) účelové rozdělení transakce za účelem zabránění výběru daně,
• e) uskutečnění platby mimo systém automatického výběru daně za účelem jejího neodvedení.

3 . Při zjištění jednání podle odstavce 1 se pro účely správy daně vychází ze skutečného obsahu a ekonomického významu transakce.

§ 27 Porušení daňových povinností

1. Porušením daňové povinnosti je zejména:

• a) neodvedení daně,
• b) odvedení daně v nižší výši,
• c) úmyslné znemožnění automatického výběru nebo odvodu daně,
• d) nesplnění evidenční povinnosti,
• e) neposkytnutí součinnosti správci daně,
• f) uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů,
• g) obcházení daňové povinnosti podle § 26.

2. Odpovědnost podle tohoto zákona vzniká, není-li stanoveno jinak, zaviněným porušením povinnosti.
3. Odpovědnost podle tohoto zákona není dotčena případnou trestní odpovědností.

§ 28 Sankce

1. Za porušení daňové povinnosti může správce daně uložit:

• a) napomenutí,
• b) peněžitou sankci,
• c) povinnost uhradit neodvedenou daň,
• d) zákaz nebo omezení podnikatelské činnosti, jde-li o závažné nebo opakované porušení tohoto zákona.

2. Při určení druhu a výše sankce správce daně přihlédne zejména k:

• a) závažnosti porušení,
• b) výši neodvedené daně,
• c) délce trvání protiprávního stavu,
• d) míře zavinění,
• e) tomu, zda jde o opakované porušení,
• f) snaze daňového subjektu napravit vzniklý stav.

3. Sankce musí být přiměřená povaze a závažnosti porušení.
4. Uložením sankce není dotčena povinnost odvést dlužnou daň.

§ 29 Rozhodování správce daně

1. Rozhoduje-li správce daně o právech nebo povinnostech konkrétní osoby, činí tak písemným rozhodnutím.
2. Rozhodnutí musí obsahovat alespoň:

• a) označení správce daně,
• b) označení osoby, které se rozhodnutí týká,
• c) výrok,
• d) stručné odůvodnění,
• e) datum vydání.

2. Proti rozhodnutí správce daně lze podat odvolání do 7 dnů ode dne jeho oznámení.
3. O odvolání rozhoduje nadřízený orgán správce daně.
4. Podané odvolání nemá odkladný účinek, pokud jej správce daně z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřizná.

§ 30 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem [DOPLNIT].